14.09.2017 | zobrazení 1061
 
Livonské ozvěny


"To už nedá!" Ani famózní Švýcar Matthias Kyburz, známý svými raketovými závěry, už dneska Vojtu Krále nedokáže předstihnout. Česká republika má po dlouhých 19 letech dalšího mužského vítěze závodu světového poháru. Bravo!

Jasně, Vojtovo mocné vítězství zůstane určitě tou nejsilnější vzpomínkou z této série světového poháru i následného tréninkového kempu. V hezkém, průměrně technicky náročném závodě v okolí bývalého řádového hradu v Cesisu prokázal vítěz mimo jiné fantastickou běžeckou úroveň. Považte, že se navíc jednalo o čtvrtý závod ve třech dnech! Televizní záběr, kdy ke konci tratě Vojta s úžasnou lehkostí vyburácel příkrý svah z hlubokého hradního příkopu mluví za vše. Stovky, možná tisíce hodin cíleného tréninku se tu přetavily v samozřejmou rutinu a onu příznačnou lehkost.

"Od začátku naplno," to byl po slabších úvodech na MS i WG tentokrát Vojtův hlavní taktický záměr. Na této úrovni se už dají vteřinky jen ztrácet – málokdy vám soupeři dovolí něco stáhnout zpátky. Z toho pocitu se ale člověk nemůže složit, to je nutné vědomě ovládnout. A povedlo se. Inu, před jedenácti lety vyhrál sprint na JMS v Austrálii talentovaný kluk, který možná ani přesně nevěděl, jak k tomu došlo. Teď v Cesisu dominoval závodník, který v závodě dokázal naprosto kontrolovaně uplatnit své vypilované závodní umění.

"Bomba! Konečně seš na tom vrcholu, co?"
"Jo!... Ale to je snad jenom začátek, ne?"

A hned druhý den už zpátky nohama na zemi. Nebo spíš v posteli. Šampaňského sice byl jen jeden lok, a přesto našeho hrdinu skolila virózka. Možná mu jen tělo chtělo naznačit, že by si po tom úspěchu taky zasloužilo důkladně vydechnout. Příprava na alpské finále SP se tak o pár zanedbatelných dní odsunula. Vojta tam má určitě o co bojovat – vždyť v průběžném pořadí SP je aktuálně na neskutečném pátém místě. Navíc bude mít vzácnou příležitost poměřit se konečně se světovou špičkou i na přísné klasice. (A možná si vzpomenete, že už na jaře ve Finsku naznačil své klasické možnosti.) Poběží se 29.září.

INSPIRAČNÍ MIDDLE

Když se povede velký, v tomto případě dokonce historický, výsledek, to ostatní ustupuje hodně do pozadí. V Lotyšsku se však běžely celkem 4 závody, Čechů na startu bylo celkem dvanáct a z hlediska terénů se jednalo o plnohodnotnou generálku na příští MS, které se koná v blízké Siguldě – pobaltském centru bobového sportu.

Hodnocení závodů světového poháru vyžaduje schopnost aktivně číst ve výsledcích. Pokud silné zěmě pošlou do závodu po osmi závodnících, absolutní pořadí se oproti obecně vnímané úrovni, kterou nastavuje MS, značně zdeformuje. Ano, vyhrát je asi stále stejně těžké. Ale být desátý na SP bývá těžší než být desátý na MS.

O to víc nás potěšily některé výkony v úvodním middlu. Vojta Král naznačuje velkou formu, když i s několika většími chybami dobíhá jedenáctý: "Dostalo mě to hned na začátku. Běžel jsem po docela jasné pěšině, která nebyla v mapě a objevil se úplně jinde...". Skvělou kapacitu v místním terénu ukazuje i třináctý Šéďa, který sice výrazně kazí hned dvojku, ale pak odtáhnul Fina Portina na páté místo: "Trochu jsem se tam v tom zeleným uhnul a jak byla ta vrstevnice přesně překrytá kolečkem tak se mi ten kopec zdál najednou ukrutně vysokej a myslel jsem že jsem jinde." Výborně běžela opět i Vendula Horčičková (22.), jejíž malá ztráta na poměrně dlouhém middlu odpovídá v intencích MS zhruba desátému místu. O minutku dvě rychleji, zachovat stejnou rozvahu, a bude to úplně světové! Z toho pohledu uspěly i Adéla Indráková (29.) a Jana Knapová (32.) – i to by byly pěkné výkony kolem top15-20 na MS.

Z reakcí v cíli vyplývá, že terén je vcelku náš, jen sem tam bojujeme s (ne)úplností mapy a zvykáme si na specifika místní zelené. Zatímco mapa, jak později přiznali pořadatelé, byla občas šitá horkou jehlou a na MS to bude jistě víc odladěné, zvládnutí náletů a mírně nevyzpytatelných polomů může být za rok jedním z důležitých rozdílových faktorů. Stejně jako schopnost adaptace na neustále se měnící technickou obtížnost závodu – od běžáku úplně čistým lesem až po chůzi v zasekaném svahu, kde každý metr navíc stojí cenné vteřiny.

GPS tracking MIDDLE muži
GPS tracking MIDDLE ženy
MIDDLE výsledky

ŠTAFETY PRO BÉČKA

"Snad se našim mužům povede protrhnout štafetovou smůlu," přáli jsme si před prvním svěťákovým závodem lesních štafet po mnoha letech.

Bohužel – ani v tomto, poněkud zvláštním, závodě se to nepovedlo. A proč zvláštním? Málokdy se vidí selhání tolika špičkových závodníků a tak masivní úspěch papírových outsiderů. Může za to nevyzávoděnost a lehké vypuštění srpna z pohledu těch, kteří běželi MS? Podepsaly se pod scénářem lehce nevyrované farsty? Bylo to na všech místech košer?

Pokud úřadovaly farsty, je to něco, na co se musíme do příštího roku dobře nachystat. V náletových zasekaných oblastech znamená navštívení cizí kontroly časový ranec navrch. A stejně tak jen malý rozdíl v délce jednotlivých větví může znamenat i při ideálním provedení značné rozdíly, které je potřeba s rozvahou "vypružit". Základ je samozřejmě stále stejný – mít vlastní plán a aktivně se orientovat i ve skupině. Ale když ono to v takovém terénu bez jasných detailů, s náběhy jen na směr, tak moc svádí k tomu trochu se "popovézt". Jednomu se místy prostě strašně chce věřit, že se skupina objeví právě na té jeho kontrole... A právě tam číhá!

Jedním z místních specifik z pohledu navigace je aplikace vědomého nabíhání do strany na některé terénní tvary. To proto, že v terénu je často snížená viditelnost a málo nezaměnitelných navigačních bodů a znovunalezení v mapě je tak hodně ztížené. Například náběh z cesty do svahu na jedno z mnoha údolíček se dá vyřešit záměrným náběhem víc do jedné strany, takže v místě kontroly pak jasně vím, na kterou stranu se vydat. Taková vyspělá taktika se ale obtížně aplikuje ve skupině, která je obvykle nesmírně dopředná. O to víc je nutné nepolevit, vše pečlivě kontrolovat a korigovat už při prvním stínu podezření.

Našim áčkovým štafetám se po předchozím slibném middlu závod celkově vůbec nepovedl a tak, stejně jako u mnoha našich soupeřů, zaujal hlavně sympatický boj mužského béčka. Miloš přes noc ožil, závod skvěle rozběhl. Jonáš Hubáček pak ustál rozpad čelní skupiny a zcela sám běžel většinu závodu na druhém místě. Ačkoliv byl v závěru znovu pohlcený balíkem, předvedl výkon, který by se při správném uchopení mohl stát jeho odrazovým můstkem do vyšších pater. A stejné je to v případě srdnatého boje Tomáše Kubelky na posledním úseku – i přes velkou chybu a la Lundanes na záludné druhé farstě a prohraný finiš s Portinem a Tranchandem vyšel i on ze závodu silnější. Koneckonců, béčko porazilo áčko.

Krátce po východočeském čahounovi už se na doběhu zjevuje i Vojta Král. I když na doběhu... Druhý závěrečný výběh do sjezdovky ve dvou dnech důkladně prověřuje poprázdninovou kapacitu. Nejedno světové eso přechází skoro do chůze a české "poď poď" je dnes vážně trefné. A při tom výšlapu se už možná mnohým vkrádají do hlavy myšlenky na zítřejší dvoukolový sprint. I když proč vlastně... vždyť sprint je mnohými stále vnímaný jako odpočinková aktivita ;)

web SP Lotyšsko

"ČETL JSEM TO JAKO KNIHU!"

Občas zazní perla a tohle spontánní Milošovo zvolání po excelentním kvalifikačním běhu by bylo škoda nepoužít. Ještě fakta: Nykodým 3.místo ve skupině, šest vteřin za Kyburzem. Bravo! Přidává se pátým místem Vojta Král a devátým Jan Petržela – i tam je ztráta jen 21". Jeden ze svých životních sprintů předvádí v kvaldě i Tomáš Kubelka, ale se ztrátou 41" je smolně tři vteřiny za postupem – v praxi za to mohla jedna neodhalená mezera v plotě.

Ženský prapor podržela nad hlavou jen Jana Knapová, když Vendule Horčičkové patřilo také ono nepopulární šestnácté místo, tři vteřiny za postupem. I Adéla Indráková naznačila solidní výkonnost - orientační chyba se ale v téhle přísné konkurenci s postupem vylučuje.

HAPPY FOR VOJTA!

Ano. Když vyhraje Švýcar, nikdo už nehne brvou. Když vyhraje Čech, všichni říkají jak je to skvělé a jak mu to přejí. I Švýcaři. A to je fakt skvělé! ;)

Vojta zasadil ve svém, zatím, životním závodě hned osm nejrychlejších mezičasů. Impozantní. Ale i čtenář Nykodým zůstal i po obědě při chuti a patnáctým místem si zaběhl své sprinterské maximum. A to se až do špatné volby obíhačky kolem hradu pohyboval dokonce na hraně desítky. A to se navíc chvíli i zdálo, že povedený výsledek předvede také třetí český finalista Jan Petržela. Ale tomu se pak při nedostatku srpnového tréninku úplně zavařila hlava, vynechal kontrolu a ještě se nechal obklíčit na hradním nádvoří přesilou neprostupných zdí... Naše jediná ženská finalistka Jana Knapová zaběhla stabilně, na body. K lepšímu výkonu tentokrát scházelo, stejně jako u některých dalších, více tréninku v druhé půlce prázdnin, ale s tím jsme tam tak nějak jeli. Nelze jet celý rok úplně naplno.

Vojtův velký den korunovali bojovnými výkony naši B-finalisté, kteří využili možnost a i přes únavu si dali ještě jeden kvalitní sprint naplno. Vzhledem k určitým sázkám na sebe přitáhl pozornost zejména mužský souboj, ve kterém bylo opět parádně prostřeno pro Tomáše Kubelku, který zaostal jen o slibnou minutu a vteřinu za hvězdným Jonasem Leanderssonem.

ČESKÁ MEDAILOVÁ STOPA

Světový pohár zavítal do oblasti Cesisu v minulosti už jednou – v roce 1996. A i tehdy jsme mohli vidět českého závodníka na stupních vítězů. Ve velice vyrovnaném závodě na klasické trati doběhl tenkrát třetí Ruda Ropek. Tehdy se běželo v prostoru letošního modelu, tedy v – podle místních znalců - hezčím a běhatelnějším lese a možná i proto to bylo tak vyrovnané.

SP Lotyšsko Cesis 1996 – výsledky a mapy

CO NATRÉNOVAT?

Několik dní po svěťáku jsme trávili nejen pádlováním po řece Gauja, ale hlavně obíháním tratí na tréninkových mapách pro MS 2018.

"To je jak někde u Brna!"
"To jsou Vizovice."
"Podhůří Jizerek."
"Mittelland."
"Připomíná mi to spoustu míst tam na Šumavě."
"Tady to bylo zasekaný jak vedle v tom Estonsku."

Je to tak. Když se v téhle části Lotyšska rozhlédnete po lese, asi si v tom najdete vždycky něco svého. A to je určitě dobrá zpráva. Doma se na to dá dobře nachystat.

Zkusme odhlédnout od slabší kvality map, nevyznačených polomů a nespolehlivě roznešených kontrol od místních roznašečů. Co se dá ve vztahu k MS odvodit?
- I tady, podobně jako v Estonsku, je nutným základem spolehlivá kontrola směru. Viditelnost je často snížená a orientační objekty zaměnitelné, nevýrazné.
- Temena hřbetů jsou běhatelnější než svahy s často popadanými stromy a bažinatá dna údolí.
- Klukům se delší obíhačka i tady málokdy vyplatí. U holek, zejména v delším závodě, je to platná alternativa.
- Kontroly jsou často špatně viditelné, "utopené" v porostu. I proto je dobré aplikovat záměrné nabíhání na jednu ze stran a prodlužování tvarů.

V rámci kempu jsme tentokrát běželi jen jednu intenzivní fázi – i tam je možné pozorovat mnohé z výše popsaného:
Sarkanas klintis – chasing start H
Sarkanas klintis – chasing start D
Sarkanas klintis – chasing start FIN (Fini běželi s námi)

Na závěr ještě slova domácího mistra světa Edgarse Bertukse: "Z dostupných map je zřejmě nejrelevantnější severní část Ratnieki a mapa z loňského Euromeetingu. A pak nové mapy z lotyšského mistrovství middle a štafet za čtrnáct dní... V embargu pro MS jsou i pěkné borové lesy, ale tam to asi bohužel nebude... Nám tahle buš taky moc nesedí, nevím proč to vybrali."

A ono domácí mistrovství u Ligatne (mezi Siguldou a Cesisem) už proběhlo. A nabídlo univerzální kontinentální tratě:
mapa middle
mapa štafet

Lotyšské MS se koná 4-11 srpna 2018.


© Český svaz orientačního běhu / Czech OF