11.11.2016 | zobrazení 2230
 
Představujeme posily: Kdo (ne)bude vařit kafe do karantény?


Co udělat lépe? Kde jsou rezervy? Kam se lze ještě posunout? To jsou tradiční otázky, které by si měl klást každý, kdo chce něčeho dosáhnout. Odpovědi na ně pochopitelně hledáme i my. Posílení realizačního týmu pro následující sezonu je jednou z nich. Fotbalisté rádi mluví o kvalitě. A ta s Jaroslavem Kačmarčíkem i Míšou Omovou rozhodně přichází.



Pro Jaroslava Kačmarčíka to je velký návrat. A to nejen kvůli tomu, že po loňském konci italské mise už sám sebe poslal do trenérského důchodu. Vždyť český mančaft měl na starost celá 90. léta a získal s ním sedm světových medailí. O možném příchodu s Radkem Novotným vtipkoval ještě, když šéfoval Italům. „Několikrát jsme teoretizovali, že když mě předčasně vykopnou, tak budu vařit kafe do karantény,“ říká s úsměvem. Nakonec strávil letošní rok na volné noze a věnoval se bafuňaření. „Ale to není má nejlepší parketa. Pořád mě baví pomáhat a radit mladším,“ vysvětluje Jaroslav. Letošní světový šampionát strávil v těsném kontaktu s českým týmem a už tam byl dvojnásobný medailista z MS (1979, 1983) mnohým mentorem. Nehledě na to, že přivezl rybářský prut. A tak myšlenka o jeho návratu znovu ožila. „Dostal jsem od Radka nabídku, abych se stal součástí realizačního týmu. Kdybych měl mít na triku funkci hlavního kouče, tak bych řekl určitě ne. Na to už asi nemám sílu. Už se mi nechce znovu začínat od nuly, protože vím, že to trvá delší dobu, než se to pohne správným směrem,“ říká na rovinu. Nicméně nabídka zněla na pozici šéfa skupiny do 23 let a trenéra žen. A na tu k naší velké radosti kývnul.
Na otázku, co se bude snažit předat mladíkům, má Kačor stručnou odpověď: „Všechno. Pokusím se jim poradit-vysvětlit. Ale přemlouvat je nebudu k ničemu.“ A podobně profesorský přístup chce mít i k ženské části týmu, ve které došlo ke generační výměně. „Skončila Eva Juřeníková a Dana Šafka Brožková. Ale myslím si, že mají dobrou partu. Jsou mladé, mají možnost se zlepšovat. Je to pouze na nich samotných, jakou mají motivaci,“ myslí si mezinárodně respektovaný trenér, který dlouhodobě žije ve švédském Kristianstadu, ze kterého bude podle potřeby pendlovat za českým týmem. „Komunikační prostředky jsou v současné době jiné, než tomu bylo v letech, kdy jsem měl repre na triku. Nebojím se toho. Když něco slíbím, tak to musím splnit, jinak bych ztratil důvěru. To je jedna z mých zásad,“ dodává závěrem.



Zatímco Kačmarčík se vrací do týmu po sedmnácti letech, Míša Omová v něm v podstatě plynule pokračuje. Jen závodní dres vymění za trenérskou šusťákovku. Vždyť ještě v květnu bojovala na tratích mistrovství Evropy v Jeseníku. Jak ale sama přiznává, na vlastní reprezentační snažení už rezignovala. „Mé ambice teď půjdou naplno směrem k holkám,“ potvrzuje nová koordinátorka ženské části mančaftu. Hlavní podnět pro možná trochu překvapivý přerod iniciovaly právě její kolegyně. „Holky dlouhodobě volají po asistentovi, respektive asistentce, která by se jim na akcích reprezentace i mimo ně věnovala v daleko větším rozsahu, než to dovolovaly a dovolují časové možnosti kauče,“ objasňuje z obecného pohledu svou fuknci. A jak to bude podle Míši vypadat v praxi? „V první řadě chci holkám naslouchat, co potřebují, kde vidí své rezervy, na co se u sebe naopak můžou spolehnout, v čem si mohou pomoci navzájem. Cílem je nalézt konkrétní postupy, které povedou k jejich rozvoji, větší sebedůvěře, stabilitě,“ vypočítává účastnice dvou MS a dodává: „Bude to nejen o individuálním přístupu ke každé z nich, protože každý jsme originál s odlišnými schopnostmi a potřebami, ale také o týmové spolupráci, protože přestože jsme individuální sport, týmový spirit přináší zázraky.“ Nejednoho možná napadne, jak bude v rámci týmu fungovat partnerské spojení trenérka Omová – svěřenec Nykodým. Dosáhnou její prsty i na Dýma, bude koučovat i jeho? „Ne, mně to stačí doma. Už umí prvotřídně vyprat prádlo,“ směje se naše (staro)nová posila.

/Zhaly


© Český svaz orientačního běhu / Czech OF