CZ MAPS  -  CZ EVENTS  -  CZ RouteGadget  -  MS2016  -  ME2016  -  JMS2016  -  ČSOS  -  BÉĎA  -  IOF
   dospělí    junioři    vše   |    NOVINKY    AKCE   REPREZENTANTI    DOKUMENTY    PODKLADY   METODIKA   









Hrající kouč?
 
30.08.2004 | zobrazení 3121
Přiznám se: nikdy by mě nenapadlo rozebírat někde veřejně důvody, které mě vedly k tomu, že jsem po dvou druhých místech na nominačních závodech nominoval na MS závodníka PHK Radka Novotného. Myslím, že to zbytečně odvádí pozornost od těch, kteří by si ji zasloužili...


Ale přece tak činím. Poradili mi to kamarádi a já jim za tu radu děkuju, asi je rozumné a potřebné některé mechanismy osvětlit.

Na úvod chci rezolutně vyvrátit jakékoliv ubohé spekulace na téma "znalost tratí". Tratě všech závodů jsem viděl poprvé v okamžik startu. Závodní mapy jsem poskytl závodníkům k prostudování, stejně jako článek o World Meetingu v O-sportu. Celou mapu na klasiku jsem dostal poprvé do ruky až v pondělí před nominačkama.

Aby bylo možné pochopit důvody, které mě vedly k netradiční sebenominaci, je potřeba vrátit se v čase do doby ME v Dánsku. Tam jsem dal příležitost netradičně vysokému počtu závodníků - do bojů jich zasáhlo celkem 9. Většina velice zklamala a podávala výkony hluboko pod hranicí svých možností. Důvody matných výsledků na ME patří do hodnocení, které budu o té akci psát. Opět se však jasně ukázalo, že skvělé výkony na domácích závodech neznamenají optikou vrcholné akce vůbec nic. Je třeba přidaná hodnota - zvládnutá sebekontrola, umění závodit. Mnozí to nechtějí pochopit nebo nejsou ochotní pro to nic udělat.

Když jsme plánovali připravu na letošní severské MS, zdůrazňoval jsem svěřencům, že je potřeba nějakou dobu obětovat tréninku na severu. Severský OB je třeba pochopit, vstřebat a procítit. A to platí nejenom o mapové technice, ale i běžecké technice a kondici. Někteří na severu v podstatě celé prázdniny trénovali a vstřebávali impulsy, jiní to nechali na poslední chvíli, ačkoliv OB je to hlavní, co mají letos v popisu práce. Já v rámci možností a svého volného času trénoval na tom severu.

Trénoval jsem proto, že mě to baví. A zdaleka ne tolik jako Píchal, Jedla a Bingo, kterým jsem vytvářel podmínky. Ale z každého tréninku jsem se snažil vydolovat maximum. Odfláknutý trénink nemá smysl. Některé signály překvapivě naznačovaly, že to docela jde.

Na přednominačním VT ve Stockholmu jsem sice fungoval od rána do noci, ale snažil jsem se rozdělit práci mezi pomocníky tak, aby mi to alespoň umožnilo běžet některé měřené fáze. Dlouhé postupy jsem odběhl v rámci roznášení s lampiony v ruce. Štafety jsem obětoval roznosu, abych měl osobní jistotu, že závodníci budou mít všechny kontroly správně. Zbytek už jsem ale mohl jít regulérně, i když se znalostí tratí, které jsem přirozeně stavěl já. Srovnání kouče s nekoncentrovanými svěřenci vyznívalo pro mě příznivě, pro svěřence nelichotivě. Říkal jsem, že poběžím nominačky, ale nikdo mi nevěřil.

Pak přišlo švédské mistrovství ve štafetách. Píchal tradičně skvěle rozběhl, já to potom ustál a předával jako druhý těsně za Södertälje. Výkon na sedmdesátitiminutovém úseku byl pro mě osobně velkým překvapením - byl to první ostrý test po dlouhé době. Rozhodnutí běžet regulérně nominační závody dostalo konkrétní podobu.

V Kolsvě jsem vše zorganizoval s pomocí Pepína a Toma tak, že jsem s tratěmi nepřišel do styku. Před prvním závodem jsem transparentně oznámil, že poběžím a můžu se příadně i nominovat. Řešil jsem provozní problémy, finanční stránku akce, připravoval sportident a dělal výsledky. To mi ale vůbec nevadilo v tom, abych se v hodinu H mohl snažit prodat všechny zkušenosti, které mám.

Na otázku jestli bych se případně nominoval jsem ještě před závody na trenérském sezení odpověděl zhruba to: Abych vyřadil z nominace někoho ze svých svěřenců, musel bych je výrazně porazit. Asi jako když se do sestavy fotbalového týmu má dostat cizinec.

Ta situace nastala už po middlu, kde se mi povedlo zaběhnout téměř bez chyby. Sám pro sebe jsem si vytvořil doplňující podmínku: Aby ses hochu někam mohl tlačit, musíš solidní výkonnost potvrdit na klasice. (Tu jsem původně ani nechtěl běžet, protože se mi zdálo racionálně možné konkurovat jen na technickém middlu.) Navíc - abych šel příkladem a zachoval rovné podmínky - jsem nastoupil i do sprintu, který mi nejde. Také jsem se stále držel trochu zpět a sledoval, co ohledně nominací říká Pepíno. Ten totiž řekne přímo co si myslí a navíc má od týmu potřebný odstup.

Klasika se ale povedla také. Už ve chvíli cílového ražení mi bylo jasné, že otázka nestojí "Měl by ses nominovat?", ale "Co poběžíš?" Vím, to je hodně nadutá věta a s takovýma si lidi moc nezískám. Ale to byla prostě realita. Tak proč strkat hlavu do písku? Šanci přijít a uspět na nominačkách měl každý.

Přiznám se ještě k něčemu: Ani na chvíli mě nenapadlo, že by nešlo skloubit roli trenéra/vedoucího týmu s rolí závodníka. Asi i proto, že jsem si byl stále vědom toho, že kromě mě jede na MS ještě dalších 5 schopných členů realizačního týmu. Samozřejmě je potřeba trochu reorganizovat činnost, ale v konečném důsledku mi to paradoxně může uvolnit ruce pro to, na co mi normálně nezbývá čas - k důkladnějšímu rozboru terénu a taktiky a neformálním diskuzím s borcema.

Byla mi položena kritická otázka: "Víš, že je to hodně netradiční řešení?" Samozřejmě, že to vím. Ale neznamená to pro mě nic víc, než že to vím. Bez netradičních řešení by nebyl žádný pokrok, takže vůbec nemá smysl se nad netradičností nějakého řešení podivovat. "Tradiční" řešení totiž vlastně není žádné řešení, ale prostý postup, který přináší víceméně očekávané výsledky.

Mám velmi čisté svědomí. Nominovali jsme v rámci daných možností závodníky, o kterých jsem z titulu své funkce přesvědčen, že podají na MS nejlepší výkony. A výkony jsou cílem naší činnosti.

Obraťme list. Vždyť třeba Dana dokázala na nominačním sprintu porazit Simone, to stojí za pozornost! Kluci se celkově výkonnostně vyrovnali vyrovnaným Švýcarům. Píchal vyhrál všechny tři nominační závody a bude se chtít pomstít za nevydařené Švýcarsko. A létající Fin Jedla se po zranění lepší každým dnem (ačkoliv třítýdenní severská patálie s porouchaným autem završená novou poruchou na cestě domů mu asi pohody moc nepřidala). Na závodech při švédských nominačkách ve Stockholmu byli naši vidět (nejlepší Švédi běželi jiné tratě a tak jim konkurovali hlavně kompletní Švýcaři a Rostrup). Bingo zaběhl skvěle krátkou trať (porazil ho právě jen Rostrup). Dana dokonce vyhrála a porazila i (výrazně chybující) Simone Luder. A Píchal tam na klasice podlehl zase jen Rostrupovi. Štafeta Hagaby doběhla na SM v Örnsköldsviku na 5.-6. místě po tom, co finišman Sosák běžel vyrovnaný závod s řadou švédských reprezentantů (znechucený Löwegren po doběhu jen vztekle zahodil mapu). Pořád se něco děje...

 
tisk
týmová zóna        
osobní weby reprezentantů
právě probíhá
dnes neprobíhá žádná akce RD
následující akce
úvodní soustředění    16.–19. 11.
Novohradské hory  (JRD)
úvodní sraz RD    23.-26.11.
Litomyšl  (RD)
K čemu jsou "ANP tréninky"?
Stěžejní fáze působící na rozvoj maximální spotřeby kyslíku a posunování anaerobního prahu. Mají centrální účinek, dají se trénovat alternativně. Podle posledních výzkumů je nejefektivnější běhat týdně 3-4 takové fáze s délkou zatížení nepřevyšující 30 minut. Vhodné je rozdělení do intervalů, např 3 minuty běh intenzitou 90% TFmax + 3 minuty odpočinek. (Do takové kategorie spadají i závody.)
dráha osobáky | limity

© 2014-2015 Český svaz orientačního běhu / Czech OF
web: RN